Babylon a nejasný osud posledního krále

Pozůstatky Babylonu patří mezi nejvýznamnější starověká města Mezopotámie. Město Babylon je v hebrejštině nazýváno jako Bábel, což v překladu znamená zmatek. A možná po právu. Najdete jej na území Iráku u toku řeky Eufrat, kde se usazovali právě Hebrejci. Vládli zde králové po dobu jedenácti dynastií, a to už od roku 1894 před naším letopočtem. A prakticky teprve nedávno bylo zapsané také na seznam světového dědictví UNESCO.

Dnešní Babylon leží nedaleko města al-Hillah a přibližně 90 kilometrů od Bagdádu, tedy hlavního města Iráku. Založen byl již v Akkadském období. Svůj největší význam však získal až za slávy Chammurapiho ve Starobabylonském období. Chammurapi nechal v královském městě postavit například první babylonský zikkurat, tedy stupňovou věž s terasami. 

Od prvního k poslednímu králi

Mezi legendární panovníky tohoto města patřil především Sumu-abum (vládl přibližně v době 1894–1881 před naším letopočtem). Současně je také historicky prvním doloženým králem Babylonu a zakladatelem první dynastie a starobabylonské říše. Podařilo se mu osvobodit oblast od nadvlády nedalekého města Kazallu, jež později také dobyl. Za své vlády nechal budovat mohutné městské opevnění. Do jeho smrti ale nebylo dokončeno.

Naopak posledním králem před pádem říše byl Nabonid, který vládl v letech 556–539 před naším letopočtem. Pocházel z jedenácté dynastie (Chaldejská), které je nazýváno také jako Novobabylonské období. Má se za to, že jeho otec byl zřejmě náčelníkem aramejského kmenového svazu. Nabonidova matka byla pro změnu kněžkou boha Sína v syrském Charránu. Protože tak Nabonid nebyl příbuzný s předcházejícími králi, k titulu mu pravděpodobně dopomohl klan, který stál proti předchozímu králi. 

Nabonid podporoval svoji matku, respektive rekonstrukci chrámů boha Sína v Charránuu, kde se také zřejmě narodil. Mnoho let se zdržoval jinde než v Babylonu, a to na Arabském poloostrově. Ve městě ho v té době zastupoval jeho syn. Všemi těmito skutečnostmi však došlo časem mezi Nabonidem a kněžstvem boha Marduka k rozporu. Královi navíc přitížil v Babylonii i dlouhotrvající hladomor a ekonomická krize celé říše. Mnozí, včetně tamního obyvatelstva, si tak přáli změnu a Nabonidův pád. 

Stalo se proto 29. října roku 539 před naším letopočtem, že Babylon obsadila bez boje perská vojska. Jaký byl poté Nabonidův další osud zůstane asi navždy pro nás už jen záhadou.

Babylon a tajemná věž

Co se týká samotného Babylonu, potom původní vnitřní hradby města byly postaveny z nepálených cihel a skládaly se ze dvou zdí. Přitom tloušťka vnitřní byla přibližně sedm metrů. O dalších sedm metrů dál obepínala město venkovní zeď. Její tloušťka byla zhruba jen poloviční oproti vnitřní. Obě zdi byly posíleny obrannými věžemi, které je měly zpevnit také konstrukčně. Několik metrů pod vnější zdí byl vykopán vodní příkop propojený s řekou Eufrat. Sloužil k zásobení města vodou a poskytoval ochranu před cizími vojsky. Do města bylo možné vstoupit osmi branami. 

I přes dvojité hradby města dobyl Babylon v roce 331 před naším letopočtem Alexandr Veliký. Město ho tak uchvátilo a byl si vědom jeho významu i polohy, že si v něm vybudoval nakonec i svoje sídlo. Dlouho mu ale radost z nového působiště nevydržela. O rok později zde totiž – po návratu z války a před výboji na Arabském poloostrově – zemřel. 

V roce 130 před naším letopočtem byl potom Babylon vypálen a obyvatelstvo odvlečeno do Médie. 

K Babylonu se váže také legenda o tamní věži. Její stavba je sice velice dobře popsána v Bibli, ale o skutečné existenci panují pochybnosti. Babylonskou věž údajně postavili lidé z pálených cihel a asfaltu tak vysokou, že měla sahat až k nebesům. Lidé se tím chtěli zbavit závislosti na Bohu. Tomu se však stavba a počínání lidí nelíbilo. Proto tehdy rozdělil dosud jediný lidský jazyk na více, aby nebylo obyvatelstvo tak jednotné a rozehnal je po celé zemi. Lidé si tak přestali rozumět a upustili proto už od podobných staveb. 

Od té doby je Babylon a jeho věž obecně symbolem odporu vůči Bohu a vzájemného nedorozumění. Přebrat si tuto legendu můžete tak, jak se vám to líbí. Jedno je ale jisté.  Celý babylonský komplex byl 5. července 2019 na zasedání v Baku zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.