Průvodce dýmkařskou etiketou

Považujete se za dobře vychované dýmkaře či dýmkařky? Já doufám, ale jen tak pro sichr dnes vyrazíme na průzkum světa zvláštních gest, zajímavých zvyklostí a vhodného dýmkařského chování. Sekněte s buranstvím a přiučte se dobrým mravům!

Dýmkařská etiketa, jak ji poznáte dnes, vychází z arabského kodexu chování při kouření a servírování dýmek. Zrodil se v 17. století v tehdejší Osmanské říši a v různých podobách přežívá dodnes. Většina dýmkařských států si z něj vyzobala určitá gesta i chování, naše malá zemička není výjimkou. Začneme trochu obecně, a to pohledem na ideál dobře vychovaného dýmkaře-sympaťáka.

Vzor všech dýmkařských ctností

Prototyp slušného dýmkaře. V osobní rovině je štědrý, po svých přátelích a rodině nevymáhá příspěvky za tabák a prokouřené dýmky. Na dýmkařskou sešlost přinese alespoň něco do kournky, není to žádný upír. Dýmku nesyslí, pravidelně náustek posílá dalším zájemcům. Milerád svými dýmkařskými výtvory šíří radost a zábavu. Naopak se dýmek zdrží v přítomnosti dětí, těhotných dam a nemocných osob. 

Když je okolní dýmkař v nouzi, aktivně se podělí o své vybavení a kuřivo – karma se příště postará, aby mu tuhle laskavost v budoucnu jiný dýmkař oplatil. Rád také pomůže začínajícím dýmkařům na teoretické rovině i v praxi. Náležitě se stará o své vybavení a udržuje jej v čistotě. Do vázy neleje alkohol, do korunky nepřidává travku a jiné nevhodné substance. Ví, kdy si má dát pauzu a dýmku či nemocí zkoušené tělo dále netýrá.

V podnicích projeví trpělivost při čekání na dýmku, samozřejmě v únosných mezích. Objedná si něco k pití, nesedí na suchu. Pokud je uhelný servis kvalitní, do dýmky prakticky nezasahuje. Pokud se objeví nějaký problém, nesedí v koutě a ozve se. Své okolí neobtěžuje řevem, prděním a foukáním dýmu do cizích obličejů. Když je spokojený, zanechá dýško, zaplatí a s úsměvem odchází. Svou dobrou či špatnou zkušenost upřímně sdílí s komunitou! 

Klep, cvak, příjem

Nejčastěji se s prvky etikety setkáte v podnicích ze strany personálu, případně zkušenějších návštěvníků, pokud skončíte u společné dýmky. Vězte, že vše okolo dýmek provádíte pravou rukou (levá je v arabské kultuře nečistá). Co s ní můžete všechno dělat?

Předávat náustek, například. V arabském kultuře je považováno za neuctivé, pokud hrotem náustku při předání na daného člověka míříte jako Harry Potter hůlkou na Smrtijeda. Předávejte náustek vždy koncem orientovaným k sobě (na volno, nebo náustkem zalomeným k hadici), pravou rukou, hřbetem ruky nahoru a v případě více kuřáků po směru hodinových ručiček.

Za takto nabídnutý náustek je vhodné poděkovat, a to poklepáním na hřbet ruky dobrodince. Je to tradiční gesto vyjádření důvěry, poděkování a hodí se i jako neverbální připomínka syslům, že už mají předat náustek dalším zájemcům. Opět pravou rukou, spojenými prsty klepněte na hřbet ruky, která vám předává náustek – ať už je kamaráda, přítelkyně, nebo personálu podniku. Ne každý je na to zvyklý, takže klepejte podle uvážení a případně vysvětlete, o co jde. Někteří by to mohli pokládat za pokus o intimnější seznámení, tak na to dejte majzla.

Arabské dědictví

Orientální zvyklosti přetrvávají v dýmkařské kultuře dodnes. Například doporučení, aby se u dýmky při kouření zásadně sedělo, nikoliv stálo. Dýmka by také neměla být výš než je kuřákova/hostova hlava, v případě hosta by to znamenalo, že se nad něj tvůrce dýmky povyšuje. 

Vše kolem dýmky se dá pořešit neverbálně, nabízí se spousta gest. Už jste dokouřili? Omotejte hadici kolem těla dýmky a spusťte ji náustkem k zemi. Nejste spokojeni s kouřenou korunkou a obvyklá komunikace s personálem problém nevyřešila? Jestli máte kleště, sundejte uhlíky či HMS a vzhůru nohama položte korunku na stůl před vámi – v gestu absolutního nesouhlasu. 

Trpělivost dýmku přináší. Není dvakrát slušné o dýmku prosit, správně byste měli počkat, až vám nabídne náustek sám dýmkař. Můžete vše urychlit jemným poklepáním (pravou rukou) na hřbet ruky, ve které drží náustek – jasný signál, že má dýmku poslat dále. Na druhou stranu, v arabském světě platí krásná úměra: jeden člověk = jedna dýmka.

Prohřešky proti etiketě

Ovšem, existuje jich fůra. Abyste se neumístili na dýmkařské listině hanby, vyvarujte se následujícího: 

• foukat dým ostatním do obličeje
• vymýšlet dýmce pitomá lokální jména (hello, voďule a bublátore)
• syslit náustek pro sebe
• oklepávat cigára na tácek či je odpalovat o uhlíky
• využívat RZU (rychlozápalné uhlíky)
• kouřit z nemyté dýmky či nevyměnit vodu při přebití
• používat náustek jako mikrofon (když mluvíš, pošli dál!)
• přidávat do korunky travku a jiné substance
• lít do vázy mlíko, chlast, bublinkové nápoje a jiný sajrajt
• vytopit dýmku (příliš prudkým profouknutím)
• usmažit tabák v korunce („Ode mě to šlo ještě dobrý…“)

Věřím, že takoví nezdvořáci určitě nejste. Nyní již znáte základy dýmkařské etikety, ať vám tedy dobře poslouží! Zvlášť v zahraničí, konkrétně v arabských zemích, znalost etikety vyvolá úsměv, nadšení a je zárukou skvělého servisu ze strany personálu či hostitele. A to je pro dnešek všechno, dýmkařští přátelé. Kdybyste potřebovali poradit, pošlete mi mail nebo mi napište na Facebook nebo Instagram Dýmkařova koutku – rád pomohu.